Cornelius Le Demar

Mé jméno je Cornelius a narodil jsem se 15.února 2005 v Lelekovicích u Brna .Mojí maminkou byla Anettka le Demar a tatínkem Casanova Optima grata.Oproti mým sourozencům zlaté a žíhané barvy mě příroda zapoměla obarvit a tak jsem se narodil celičkej bílej.Tedy kromě napůl modrého levého oka.Přestože jsem ještě ve třech měsících měl jen 2,5kg dorostl jsem díky mé oblíbené Eukanubě , velké chuti k jídlu a babičce Charlottce, která měla spoustu dobrot a kam jsem moc rád jezdil, na svých 31kg.Vzhledem k mému spoždění v růstu a především protože  od narození neslyšící, musel jsem se se svým páníčkem Ondrášem   učit poslušnosti doma. Protože jsem ale byl mimořádně snaživej hafan naučil jsem se odezírat a orientovat  výborně zrakem a především čichem,který byl mimořádně vyvinutý. Tropit různé rošťárny téměř bez omezení to šlo hravě. Největší zábavou bylo nahánění koček na stromy, likvidace smetáčků, otvírání pet lahví (obzvlášť plných).Úplně nejraději, ale jezdil jsem autem. Když mě páníček nevzal ,to byla nálada pod psa. Naštěstí páníček měl pochopení , tak pokud nebylo příliš teplo jezdil jsem stále a  nacouváno mám co mnohý človíček nenajezdí dopředu.Však  taky auto za odměnu pečlivě hlídal jsem. I když jen na cestách neboť jsem ryze domácí tvor. Bouda? To myslíte takové to měkoučké před krbem?Co ještě dodat? Snad jen, že jsem byl uslintanej rošťák, kterého mají všichni rádi. Přestože mi v roce mého života nalezli vrozenou srdeční vadu a přestože mi podle doktorů pravděpodobně zbývalo pár měsíců života jako velký bojovník stal jsem se členem Bílé legie jejíž sláva  dotýká se hvězd. Žil jsem krásně bez bolesti.První a navzdory odhadům lékařů i druhý a třetí rok.Těžká vrozená srdeční vada se však přez veškeré snahy začala stále častěji projevovat a zbyla mi jediná šance. Operace! Chtěl jsem žít, ale mé srdíčko bylo proti. Odešel jsem do boxeřího ráje...Odešel, avšak v srdcích těch ,kteří mě milovali žiju s nimi stále.

           Váš Cornelius le Demar

                         vlastní tlapkou